Jak nenechat růst vnitřního soudce

Filípek je kluk, řekli byste jako každý jiný. Je mu šest let, ale uvnitř se mu děje něco, co znepokojilo jeho rodiče. Chybí mu radost a dětská bezstarostnost. S tímto trápením se na mne rodiče Filípka obrátili.
Domluvili jsme se a přišli s Fildou na jeho Životní mapu. Začal celkem s nadšením, ale v průběhu práce začal odvádět pozornost, nakonec se mu oči zalily slzami a prohlásil, že si nemůže nic přát, protože všechno už má. Spolu s tím u něho propukl naplno smutek, o kterém mluvili rodiče. Zastavil se a nemohl ani pokračovat v kreslení do Mapy. I já jsem ještě více zvolnila, utěšila jej, chvíli jsme si jen tak povídali a za chvíli jsme mohli pokračovat.
Jako hlavní výsledek z celé práce u Mapy s Fílípkem bylo zjištění, že si vytváří velký pocit viny, nejenom za to, že by si mohl něco přát a dostávat, ale především za rozpadající se vztah rodičů, kteří se sobě odcizují a dítě to samozřejmě vnímá. Jinými slovy je Filda ve stádiu, kdy v sobě nechává růst velmi přísného vnitřního soudce, který by mu mohl ztěžovat celý život. To ale přece nechceme… Naštěstí rodiče celou situaci rychle pochopili, zareagovali a okamžitě se začali chlapci věnovat způsobem, na němž jsme se dohodli. Po pár týdnech, kdy jsme měli domluveno kontrolní setkání, jsme všichni s úlevou zjistili, že Filípek opouští nezdravé postoje a jeho vnímání situace se mění k lepšímu. Smutné dítě opět začíná být veselé a uvolněné.
A to je ten největší dar, který jsme mu mohli společně dát…